Vše nejlepší, Vodnáři!

A ŽILI ŠŤASTNĚ AŽ NA VĚKY VĚKŮ…

19.1.2026: Den, který si chceš pamatovat

První den Tvého nového Života

Úleva. Konečné nadechnutí po dnech potácení v mlze, bolesti, tápání, strádání a soužení.
Vodnářská párty pro všechny svobodné Tvůrčí Duše s poselstvím hvězdného nebe pro všechny „snílky jako hova*o“, kteří věří na lepší svět, bezpodmínečnou Lásku a světový mír.

Dlouhé období tmy, mlhy, bloudění a strastí jakoby najednou prosvětlil záblesk Světla a naděje… jako když vejdeš ze tmy po dlouhé době na Světlo a před očima se Ti zajiskří hromada duhových Třpytek.
Třpytek, z kterých se motá hlava, podlamují se Ti kolena a úlevou Ti chtěj téct slzy po tvářích se slovy: „Tvl, fakt jsem přežil/a ten loňský rok?“.

19.1.2026 – Slunce vstupuje do znamení Vodnáře, kde už na něj čeká Pluto a… Venuše.
Jen to píšu a mrazí mně po celém Těle… být senzibil je někdy pěkná nevýhoda, ale okamžiky jako tyhle dávají zapomenout všem vzpomínkám na to, co bylo…
Má Vodnářská Duše ani nedýchá… jen se tetelí tichým očekáváním a vzrušením z nového… třpytky hvězdného nebe se pomalu snáší skrze neutrina na zem jako první čerstvý sníh, který uprostřed mrazivé temné noci tiše dopadá na zem pod rozsvíceným hvězdným nebem…

Nebem, které vypráví příběh z budoucnosti… jak jinak, když nám dnes Slunce vstupuje do Vodnáře a dává tak tušit, že Vodnářská éra, kterou prorazilo v březnu 2023 hrdinně Pluto, které zde na dalších 18 let pobude, nebude jen tak ledajaká… což ostatně víme i díky poselství Ra Uru Hu o době Spícího Fénixe a příchodu nových bytostí Rave…

Nebude to doba, jakou známe.
Nebudeme žít ve společnosti, jakou jsme dosud znali.
Nebudou platit pravidla, která byla vydobita.

Éra Vodnáře
Éra, nad kterou má Vodnářská Duše pláče dojetím a radostí stejně jako nad dnešním tranzitem… spojení tří velikánů: Pluta, Venuše a Slunce, ke kterým 23.1. přibude i Merkur…

Touha nás všech, kteří věříme na skutečný mír, dobro a Lásku jako by se stala hmatatelnější… reálnější stejně jako mí jednorožci, kteří mi běhali živí po Cestě, nebo jezdili na střeše auta po pražské Náplavce… Musíš tu esenci ochutnat, přivonět k ní jako k prvnímu jarnímu květu a tu vůni, chuť a pocit znát ve svém srdci… protože pak víš, co hledáš, i když to neznáš a pochopíš to až ve chvíli, kdy to nalezneš…
Pluto držící v náručí Venuši… oba posílení žárem Slunce jakoby uvnitř explodovali touhou pojmenovat své touhy po Lásce, dobru a laskavějším světě.
Po světě, kde dobro vítězí nad zlem, pravda nad ubližováním a Láska nad bolestí…
Touhou po každodenním Životě, kde víš, že Ti ten druhý nepatří, protože je svobodný stejně tak, jak Tvé srdce volá a touží po svobodě a přitom plné touhy po Lásce, objetí a splynutí, které ale přesahuje tenhle lidský pozemský svět… svět, který nevidí hloubku, vize tak, jako je může vidět Vodnář, který jim rozumí i beze slov…
Jako by celé hvězdné nebe volalo naše Vodnářské části Duší k sobě… a my jsme s úlevou mohli vydechnout nad tím, že čas snílků, vizionářů, jednorožčích originální Duší vidících svět jinak konečně přichází a to, o čem jsme jen snili, najednou … možná… kdo ví… že by to mohlo být skutečné?
Mezitím Pluto dál svírá v objetí Venuši a Slunce jim přichází dnes dodat jiskru naděje, důvěry, víry a síly k tomu, že nejhlubší touhy a sny … přeci jen… se mohly stát skutečností…

Jakoby celá Tvá jinakost, krása a originalita Tvé Duše, která vždy chtěla být rozpoznána, uviděna a doceněna v celé své nahotě, křehkosti a kráse najednou vystupovala z mlh, ve kterých se donedávna skrývala a přinášela sílu postavit se před druhého s vědomím, že konečně může být spatřena… ten pocit, který znáš ve své Duši… že Tě někdo konečně uvidí… pochopí… zří v celé hloubi Tvého já… ten nejkrásnější okamžik a pocit v celém širokém Vesmíru… Láska, která nepotřebuje slova. Láska, která nemusí nic vysvětlovat. Láska, která nemusí nic předstírat, hrát, ani se bát… ale může JEN BÝT.

Ten pocit v Duši je okamžikem vrcholného klidu a míru. 
Okamžikem, pro který se celý svět zastaví a utichne a Ty víš, že to je vše, co Tvá Duše kdy hledala a po čem kdy toužila… okamžik, kdy stojí v celé své nahotě Duše před někým a víš, že nemusíš utíkat, nemusíš se bát, nemusíš se schovávat, protože ten druhý Tě vidí, zří Tě a Ty víš, že Ti nikdy neublíží, protože on je Ty a Ty jsi on a spolu jste JEDNO… 

OKAMŽIK VĚČNOSTI.
Okamžik, který je možné prožít v tomto světě a pokud se Ti to poštěstí, zůstane Ti v srdci nejen na celý Život, ale na eony všech světů… hluboká, důvěrná, skutečně intimní Láska na úrovni dvou Duší a přitom jedné ve dvou Tělech… blízká a přitom daleká. Spojená a přitom oddělená. Hluboká, plná, tichá, pulzující v rytmu Tvého dechu i tepu srdce…
Jestli v ní věříš, běž za ní. Možná se spálíš u lidí, ale jestli Tě někam Tvé srdce volá, TEĎ JE TEN ČAS. ČAS SVÉ SRDCE NÁSLEDOVAT. ONO ZNÁ CESTU, VĚŘ MU A NECH SE JÍM VÉST.
I přes karamboly to stojí za to. Protože tohle jsou vzpomínky, které nevyblednou…

A jestli jsi teď někde, kde Ti není dobře… možná i s příchodem Merkura do Vodnáře dostaneš sílu pojmenovat si třeba jen pro sebe, kde Tvá Duše nežije naplno, v souladu s voláním svého srdce a hlasem, který Ti šeptá Tvé touhy a sny každý večer při usínání s hlavou na levandulově vonícím polštáři…
Neboj se snít. Neboj se žít. Neboj se dělat chyby.
Jestli máš kolem sebe ty pravé lidi, nebo touhu silnější než Tvůj strach, Tvé srdce Tě dovede přesně tam, kde máš být a k něm, kde Ti tohle všechno najednou dá smysl…
Ale pamatuj… aby tam venku mohl pro Tebe někdo skutečně mohl být… musíš udělat první krok. Nikdo jiný ho za Tebe totiž neudělá, protože Ty nejsi oběť, pamatuješ, KDO JSI?
TY JSI TOTIŽ TVŮRCE. :)

S Láskou jednorožčí Leni