✨Odhal tajemství svého znamení

Bylo to tak krásné. Neskutečně silný přítomný prožitek skrz naskrz prostoupil celé moje Bytí. Jsem vděčná, že jsem u toho mohla být v ten okamžik, kdy jsi to říkala. A když jsem dnes znovu vyslechla ten příběh na konci, slzy tekly proudem. Neumím dát do slov to, co se ve mně odehrávalo a co to způsobilo. Cítím jen hluboký nesmazatelný pocit, prožitý někde mimo moje tělo, ale svázaný s ním skrze slzy, které odplavily další nánosy, skrze oči, které viděly něco, co mozek neumí pochopit, uši které slyšely něco, co duše už dávno znala a skrze srdce, které to vše procítilo a navždy uzamklo v celé mé existenci. Během Tvého vyprávěné, v pátek a i znovu dnes, mi hlavou probíhala minulost, takové záchytné body, jako by každé znamení odpovídalo určitému prožitku a zkušenosti z minulosti. Velmi zvláštní. Jako bych si najednou vzpomněla, proč tohle celé vlastně je. Dojalo mně to, ale také se mi neskutečně ulevilo. Spadl mi další kámen ze srdce, jako by odpadla další část mně, která měla otázky a úvahy a nejasnosti, co, jak, proč, kdy, kde... Najednou je všechno jedno.

Vše je JEDNO. Nech to být, je to tak, jak to má být. Je to v pořádku, tak jak to je. A najednou jsem uviděla sama sebe, znovu a jinak. Další slupka je pryč. A díky tomu jsem mohla prožít nový pocit, když jsem se podívala na svůj život. Najednou jsem uviděla, jaká jsem byla a co mně celou dobu ukazoval a učil. A jsem za tyhle vhledy neskutečně vděčná, protože díky nim mám sílu jít dál a věřit. A milovat bez podmínek. Sama sebe, život a celý svět takový, jaký je. Tady a teď. Maktub (protože jsem díky Tobě zjistila, co to znamená a díky životu cítím, že to tak prostě je). Děkuju za Tvá slova. Děkuju za Tvou podporu a lásku, kterou cítím pokaždé, když vezmu do ruky kamínky od Tebe. Děkuju za Tvou trpělivost a sílu nevzdat to a jít stále dál a svítit nám na cestu. Děkuju, že jsi.

S pokorou vděčností a láskou přijímám to krásné poselství a díku za Vaši práci.

Teda Leni, teď na to koukám a říkám si je to velmi zajímavý příběh, ale kabala je židovská a … pak přijde konec – a cvak! Jde mi mráz po zádech! Nebrečím, ale takový mráz po zádech je velká pravda, to jsem už dlouho nezažila.

Pořád si stojím za tím neupalováním, byl to masakr Leni, díky moc ještě jednou, nemůžu z toho jak je to dokonalé. 🤯🤯🤯🤯🤯

Leni, bylo to opravdu neskutečné, jak je vše propojené, co vše jsem tam viděla spojení se mnou samotnou. Cesta je přede mnou, ale těším se na let domů, ať už to budou andělské třpytky či kakance, vždyť je to pro moje dobro. Ještě jednou děkuji ♥️